Na konci března naši školu navštívili zástupci TyfloCentra Ostrava, o.p.s. a díky aktivitám, které pro nás připravili, si mohli žáci osmých tříd na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, má-li člověk těžké zrakové postižení nebo je-li nevidomý.

TyfloCentrum Ostrava, o.p.s. vytváří a poskytuje služby pomoci nevidomým a těžce zrakově postiženým občanům i občanům s kombinovaným zdravotním postižením.

Jedná se o služby a činnosti, které vedou k samostatnosti a nezávislosti, zdokonalují kvalitu života, podporují společenské, pracovní a kulturní uplatnění, dosažení integrace handicapovaných občanů do společnosti na zásadě rovnosti.

A jak samotný workshop probíhal? Poté, co se žáci usadili na svá místa, obdržel každý z nich „klapky na oči“ a byly jim představeny osoby, které žáci nemohli vidět, ale pouze je slyšeli. Museli tedy poslouchat a vnímat předkládané informace jinak, než jsou zvyklí. Žáci uznali, že paradoxně více vnímali, protože je nic nerozptylovalo.

Po odložení „klapek“ zjistili, že jeden ze zástupců TyfloCentra, o. p.s., je nevidomý. Tímto člověkem byl sociální pracovník TyfloCentra, který poskytuje osobám se zrakovým postižením pomoc, kterou TyfloCentrum nabízí. S tímto odborníkem si žáci vyzkoušeli psát na Pichtově psacím stroji, a někteří z nich dokonce napsali své jméno.

To ale nebylo zdaleka vše, co všechno si naši studenti mohli vyzkoušet, a co vše se dozvěděli.

Například umí vodit nevidomého, rozumí tomu, jaká pomoc je vhodná, a které naopak není potřeba, znají například pojmy nevidomý, slepecká hůl, vodící linie, jaký je rozdíl mezi jednotlivými slepeckými holemi. Umí prakticky používat některé tyflopomůcky jako je například indikátor barev, indikátor hladiny a světla. Také si spolu zahráli sluchové pexeso, zkoušeli se slepeckou holí dojít na konkrétní místo, nasadili si různé druhy brýlí, které simulovaly konkrétní druh postižení zraku, čichem rozeznávali obsah tajemných lahviček a mnoho dalšího.

Účastníky – tedy spíše účastnice workshopu nejvíce zaujal „colortester“, který někdy vtipně odpovídal na zvolenou barvu. Dalším lákadlem byl také Pichtův psací stroj, na kterém si žáci mohli vyzkoušet psát Braillovým písmem.

Ani jsme se nenadáli a celý workshop byl u konce. Žáci si neodnesli jen nové informace o TyfloCentru samotném, ale díky osobnímu setkání s nevidomou osobou poznali, že s trochou pevné vůle a s chutí žít může být život člověka plnohodnotný, veselý a šťastný.

Proto sundejme pomyslné „klapky z očí“, věřme v dobré, nepřihlížejme špatnému a pomáhejme tam, kde je potřeba 😊.

Ivana Ochmanová