Projekt“ Bezpečně na kyberhřišti“ je již sedmým preventivním projektem školy, který kontinuálně navazuje na preventivní projekty realizované v letech 2009 až 2019 a současně posiluje vybrané oblasti minimálního preventivního programu školy (Zachraň se! 2009/10, Ubraň se!2011/12, Buď v pohodě! 2013/14, Diroško 2014/15, Kybersmetí ubíjí naše děti! 2017/18, Mějme je rádi, i když jsou jiní! 2018/19). Projekt je finančně podpořen z dotačního programu MSK – Podpora aktivit v oblasti prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže na školní rok 2019/2020.

Letošní projekt je zaměřen na mladší žáky ( 4. – 7. ročník) s cílem podpořit dovednosti žáků bezpečně se pohybovat ve virtuálním světě. V poslední době si citelně uvědomujeme jinakost mladé generace, která část svého života žije ve virtuálním světě. Ještě před 20 lety se většina dětí hrála na hřišti. Dnešní děti vyměnili reálné hřiště za hřiště virtuální. Problém je v tom, že na kyberhřišti mají děti masky a tak není jednoduché poznat, kdo se pod maskou schovává. Na kyberhřiště může vstoupit každý člověk, kdykoliv a kdekoliv. Je jedno jestli je ráno nebo noc, je jedno jestli má 8 nebo 40 let. Potřebuje jenom jedno – chytrý mobil s připojením na internet. Většina dětí a dospívajících si nedokáže představit svůj život bez mobilu a internetu. Spousta z nich se aktivně zapojuje do sociálních sítí. Tímto způsobem se baví, seznamují nebo sdílí své zážitky. Touto cestou si také budují sebevědomí, utvářejí názory nebo řeší trápení. Mobil je jejich společník, kamarád, mají ho po ruce, udělá, co děti chtějí, je s ním zábava, mohou dělat spousty různých věcí i takových, se kterými by rodiče rozhodně nesouhlasili. Jsou děti připraveny hrát si na takovém hřišti? Vědí, jaká pravidla tam platí, kdo je přítel a kdo ne, co mohou, a co ne….? Mobil dostane dítko od rodičů, nejčastěji při nástupu do školy. Ti mu ho dají, neboť mají strach, aby se neztratilo po cestě domů. Tím ho vlastně přivedou na kyberhřiště a nechají ho tam, ať si hraje. Bohužel, mnoho rodičů dětem neřekne, co a jak na kyberhřišti funguje, co mají dělat, když bude na ně někdo zlí, co nesmí dělat sami, aby nikomu neublížili. Právě fyzická i emoční vzdálenost, která je pro kyberprostor typická, zvyšuje ochotu dětí k agresivnímu chování. Pod maskou mohou dělat, co chtějí, mají pocit, že mohou, že je nikdo nepozná. Uniknout pak online agresi, je velmi těžké. Kyberagresoři jsou často jejich spolužáci, kteří jsou na počítači velmi zdatní. Svého spolužáka, vrstevníka, dokážou prostřednictvím například zesměšňujících videí nebo ztrapňujících falešných profilů dokonale zahnat do kouta.

      Tento projekt je zaměřen na rozvoj dovednosti žáků chovat se bezpečně ve virtuálním světě. Jeho úlohou je naučit děti bezpečně si hrát na kyberhřišti. Přitom ale nezapomíná na reálné vztahy mezi žáky, neboť ty jsou základem jejich životů ve virtuálním prostředí. Sebevědomé, empatické, vyrovnané a šťastné dítě nemá potřebu nikomu ubližovat. Projekt je rozdělen do tří bloků, přičemž každý z nich zdůrazňuje zvládnutí určité dovednosti bezpečné existence dítěte ve virtuálním světě. Do projektových aktivit jsou implementovány prožitkové a vzdělávací programy neziskových organizací.